Děti ze stanice Leningradská

Dokument uvozuje informace, že po rozpadu SSSR se zemí potulují na čtyři miliony dětí bez domova a že během natáčení se jen v Moskvě pohybovalo takových dětí na třicet tisíc. Filmová výpověď je založena na interview s dětmi nejrůznějšího věku a záznamu jejich otřesných existenčních podmínek. Shlukují se v metru a na nádražích, přespávají v kanálech a ruinách. Živí se žebrotou, krádežemi, příležitostnou prostitucí, náruživě fetují. Malé komunity jim nahrazují rodinu. Ta vlastní je buď vyštvala na ulici, anebo ji sami zavrhli. Vypěstovali si až dojemný smysl pro solidaritu. Dovedou něžně milovat, ale i zabíjet. Někdo si přesně uvědomuje svou situaci, někoho už hubí drogy a nemoci. Čelit krutému světu ulice dětem pomáhá nejen dodržování jeho drsných zákonů, ale i jeho folklorní reflexe.